V současné době zachvátila svět teenagerů upírománie, odstartovaná knihou a filmem Stmívání. Hlavní hrdina je romanticky pobledlý, melancholický mladík, který už vlastně tak docela mladík není... Je totiž upír a na světě už strávil pěknou řádku let. Tenhle upír je ale docela dobrák, může vycházet i za dne, slunce ho nespálí a dokonce dokáže i milovat. Se svou Bellou tvoří párek jako vystřižený z Bravíčka.

Určitě nechci nikomu hanět jeho oblíbenou ságu. Taky už dávno nejsem teenager, co si budeme povídat! Před takovými x lety by mě možná Edward uchvátil také. Coby vyzobaná slunečnice jsem ale už asi moc zakonzervovaná v tradicích, podle nichž je pravý upír krvežíznivé monstrum, které se bez sebemenšího pocitu klaustrofobie k ránu vrací do své útulné rakve, vypolstrované černým suknem. To proto, že na něho mají sluneční paprsky dost neblahý vliv. V žádném případě se v jejich svitu neblýská jako psí... ehm!

Mám ráda Draculu Francise Forda Coppoly s Garym Oldmanem. Nebo i toho s Christopherem Lee. A to úplně první setkání s transylvánským hrabětem se odehrálo kdysi dávno, v televizní inscenaci s Iljou Rackem. Myslím, že na tu dobu a televizní formát to bylo dost dobré.

Ve svém článku o XIII.století jsem zmínila Vampýrskou bibli od Petra Štěpána. Věnuje v ní hodně prostoru člověku, který bude spjatý s touto postavou už navždy. Člověku, který byl stejně jako jeho filmový hrdina opředen mnoha záhadami a jehož životní příběh skýtá několik zajímavých paralel s příběhem Vlada Tepese, Draculy.

Stejně jako on se narodil v krásné a divoké Transylvánii, stejně jako on se připlavil lodí do Ameriky a stejně jako on dokázal v lidech vyvolávat pocity děsu a úzkosti...

Bela Lugosi - civilní foto

 Bela Lugosi (BELA FERENC DEZSO BLASKO ), nejcharismatičtější Dracula všech dob, se narodil v tehdejším Rakousku-Uhersku 20.10.1882 jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině bankéře. Město Lugos, kde spatřil světlo světa, se nachází v dnešním Rumunsku.

Svou kariéru započal jako divadelní herec v Maďarsku, poté emigroval do Německa, kde natočil své první němé filmy pod pseudonymem Arisztid Olt. Tyto filmy se většinou nedochovaly a nenávratně zmizely v propadlišti dějin. Největší filmová role jeho života totiž měla teprve přijít.

 Bela Lugosi odplouvá v roce 1920 zaoceánskou lodí do Ameriky a ilegálně vstupuje do New Orleansu. Nějakou dobu pracuje mimo svůj obor, živí se, jak se dá a nakonec zakotví v imigračním táboře v New Yorku, kde ho přijímají do divadla pro newyorské Maďary.

 Po deseti letech v USA sice získává americké občanství, prosadit se v Hollywoodu je ale pro něho velmi obtížné, hlavně z důvodu jazykové bariéry. Své první role B.L. odehrál bez sebemenší znalosti angličtiny, pouze díky fonetickému odposlechu. Vlastně ani netušil, co říká. Pro svou neschopnost komunikace se štábem byl dokonce několikrát propuštěn.

 V letech 1927 - 1930 přichází jeho velká příležitost. Na Broadwayi se začíná hrát nová hra a Bela se jeví jako vhodný kandidát na titulní roli. Ta hra se jmenuje Dracula. A Bela Lugosi začíná pozvolna srůstat se svou rolí natolik, že ze škatulky démonického hraběte už se vlastně nikdy nevymaní...

I okolnosti vzkříšení příběhu krvavého hraběte na divadelních prknech mají zvláštní vývoj. Vdova po Bramu Stokerovi odmítá prodat autorská práva k Draculovi. Podléhá teprve po osobní návštěvě Bely Lugosiho, kterému na uvedení hry velmi záleží. Co se dělo při jednání za zavřenými dveřmi, čím zapůsobil herec na tvrdohlavou dámu, je dodnes záhadou.

Na Broadwayi se hra udrží dlouhé tři roky...

 Filmové zpracování Draculy na sebe nenechává dlouho čekat. Společnost Universal Pictures získává práva ke hře Brama Stokera a v roce 1930 začíná natáčení, režírované Todem Browningem. Hlavní roli má ztvárnit hororová ikona té doby - Lon Chaney. Ten ovšem ještě před podpisem smlouvy umírá na záhadné chrlení krve. Roli získává Lugosi.

O rok později už je film na plátnech a Bela Lugosi díky němu zůstane navždy zapsán v povědomí lidí coby krvežíznivý hrabě. Na slavnostní premiéru přichází v doprovodu své přítelkyně a asistentky Bridget Brighton.

 Filmové zpracování má s původní divadelní hrou hodně společného. V podstatě jde o divadlo ve skutečných kulisách. I Belův výkon je dost tetrální, hlavně díky značně přehnaným gestům, která mohou v současné době působit až směšně.

Ale uhrančivý pohled, noblesa a charizma společně s typickým přízvukem nenapodobitelného hlasu tyto drobné nedostatky dokáží bohatě vykompenzovat. Lugosi zvládá roli Draculy s minimálním nalíčením. Podle svědků jsou prý dokonce skutečné i jeho špičáky, nápadně přečnívající ostatní zuby, které jsou údajně někdy vidět i ve filmech s jinou než upírskou tématikou.

Lugosi je postavou Draculy doslova posedlý. Silně se do této role stylizuje i ve svém soukromí. Žije osaměle v zatemnělém domě a obléká si černou pelerínu. Vyhýbá se lidem. Setřel snad sám pro sebe hranici mezi fikcí a realitou?

Zrodila se legenda.

Bela Lugosi je Dracula! Dracula je Bela Lugosi!

I když poté dostával role i v jiných filmech, byly to role vedlejší, ba přímo štěky. Hlavní role dostával pouze v hororech. Objevuje se v adaptacích děl Edgara Allana Poea - Vraždy v ulici Morque (1932), Havran (1935) nebo Černá kočka (1934). V tomto filmu se sešel poprvé před kamerou se svým nejlepším přítelem Borisem Karloffem, další legendou horových filmů 30.let.

Boris Karloff - civilní foto

Boris Karloff - Frankensteinovo monstrum (1931)

S Borisem pojilo Belu přátelství, které skončilo až Belovou smrtí 16.8.1956. Jinak moc přátel neměl. Lidé se v jeho přítomnosti necítili dobře. Jeho filmová postava byla až příliš reálná a samotného Belu údajně obestírala zvláštní aura tajemna a strachu. Mnoho lidí si dokonce položilo otázku, nemá-li Bela s Draculou společného víc, než jeho herecké ztvárnění.

I vzájemná korespondence Bely a Borise je podivná. Hrají spolu nějakou hru? Nebo už dočista propadli svým rolím? Či snad ani nepocházejí z tohoto světa?

Ve svých dopisech mluví o dlouhém věku, který trvá již několik století, jakož i o rozkoši z tryskající krve...

Bela a Boris

Ti dva společně navštěvovali premiéry, které sledovali z příšeří své lóže. Když Bela zemřel, Boris věděl o jeho smrti dřív, než ho někdo stihl informovat. Natáčel tehdy až v Anglii a utekl od rozdělané práce, aby mohl přijet za Belou. Jako by vyslyšel jeho volání, když se po něm v agonii sháněl.                                                                              

Po smrti Lugosiho sedává Boris v lóži sám a na sedačce vedle něho spočívá bílá orchidej.

Život i smrt Bely Lugosiho zůstávají zahaleny závojem tajemna. Dělo se kolem něho mnoho podivných věcí, i když kdoví, zda to nebyla jen promyšlená strategie, kterou chtěl dovést svůj pomyslný přerod v démonickou bytost k dokonalosti.

Bela Lugosi se oženil celkem pětkrát. Poprvé ještě v Maďarsku. Jeho žena se jmenovala Ilona Szmik a vzali se roku 1917. Toto manželství však dlouho nevydrželo. Ilona neustála věčné stěhování a manželství skončilo rozvodem roku 1920. Po příchodu do Států se Bela v krátké době oženil a zase rozvedl s herečkou Ilonou von Montagh.

V roce 1929 se Bela opět oženil, tentokrát s vdovou Beatrice Woodruff Weeks. Toto manželství trvalo pouhé tři dny! Jako důvod rozvodu udala Beatrice herečku Clare Bow.

Clare Bow

Pravda je taková, že Lugosi byl svou temnou pověstí, uhrančivostí a charismatem pro ženy nesmírně přitažlivý. Herečka Clara Bow - "královna erotiky", vyvinula nemalé úsilí, aby Belu svedla a poté ho přesvědčila k tomu, aby s ní strávil dovolenou v jejím sídle v Renu. Dokonce se před novináři netajila tím, že případný sňatek není vyloučen. Ovšem už za dva dny se vrátila celá otřesená a tvrdila, že se na ní Bela dopustil násilí, nikoliv sexuálního, ale bolestivě ji pokousal. Vyjádřila se o něm jako o sadistické zrůdě. A nebyla z žen zdaleka jediná...

Možná jedinou, kterou Bela skutečně miloval a kterou si pustil do své blízkosti, byla již zmíněná Bridget Brighton, která ovšem zemřela za velice podivných okolností. Našli ji zavražděnou na zahradě Belova domu s rozervaným hrdlem. Protože žádný vrah nebyl nikdy dopaden, koroner se vyjádřil ve své zprávě o možnosti napadení nějakým zvířetem.

Bela nesl její ztrátu velice těžce a nikdy po ní nepřestal truchlit.

Bela a Bridget

Čtvrtou manželkou a ženou, která Belovi porodila syna, se stala Lillian Arch, dcera známého hollywoodského právníka, která byla o třicet let mladší než Bela. Jejich manželství vydrželo dvacet let, než skončilo rozvodem. Bela začal trpět zdravotními problémy, až jej nakonec závislost na utišujících lécích dohnala téměř k sebevraždě, načež odešel na léčení.

 Lillian a Bela

Pátá a poslední manželka, Hope Linninger

Když se konečně téměř v sedmdesáti oženil popáté, bylo to údajně proto, že mu jeho snoubenka Hope Linningerová připomínala jeho tragicky zesnulou lásku Bridget. Ona však už brzy tohoto kroku litovala. Mnohokrát Belu přistihla plačícího před obrazem Bridget, neustále ověnčeným květinami jako nějaký oltář. Ten obraz byl častým důvodem jejich sporů. Podle svého vlastního vyprávění měla Hope pronést něco v tom smyslu, že si z toho obrazu jednou udělá terč na šipky.

"To jsem přehnala. V jednu chvíli jsem si byla jistá, že mě ta poznámka bude stát život!"

Z mladé ženy, kvetoucí štěstím a láskou, se stala během jediné noci pološílená troska, vyděšená k smrti.

"Ta jeho aristokratická uhlazenost a dvornost evropského gentlemana mu vydržely přesně ke dveřím ložnice. Uvnitř se se mnou zamklo zvíře!"                                         

Toto manželství vydrželo jen pár měsíců, Bela téhož roku zemřel na srdeční kolaps, který ho postihl 16.8.1986.

Na smrtelné posteli volal svého přítele Borise, nechtěl zemřít, aniž ho naposledy spatří. Karloff nakonec opravdu nečekaně dorazil. Zajímavé je, že nikdy nikdo neposílal do Anglie, kde Karloff natáčel film, žádnou zprávu...

Nicméně Bela Lugosi byl mrtvý. Jeho přítel u něho držel čestnou stráž až do rána.

Bela Lugosi v rakvi

Pár lidí, kteří našli v den pohřbu odvahu nahlédnout do Belovy rakve, utrpělo šok. Jeho vlasy zhoustly a zčernaly, tvář omládla. Vypadal o pár desítek let mladší. Ležel v rakvi ve slavném divadelním kostýmu hraběte Draculy, což bylo jeho posledním přání. Zdálo se, že oči pod zavřenými víčky hledí přímo na smuteční hosty. Některým z nich se dělalo nevolno...

První obrázek je z roku 1955, druhý je o 11 let starší. Může za tu proměnu jen práce zaměstnanců pohřebního ústavu?

Hrob Bely Lugosiho se stal poutním místem vyznavačů vampyrismu a okultismu.Občas se nějaký fanatik pokusil vykopat jeho rakev. Aby bylo zabráněno dalšímu hanobení hrobu, byla Lugosiho rakev za asistence policie v 80.letech zalita do betonu.

Přesto se najdou takoví, kteří tvrdí, že viděli Belu v jeho černorudém Draculově plášti, jak se prochází za nocí po hřbitově.

I když tohle už s největší pravděpodobností patří do kategorie legend.

Koneckonců... i Bela Lugosi je přece legenda!

Bauhaus - "Bela Lugosi's Dead"

(český překlad)

Bílá na bílou průsvitné černé pláštěnky,
zpět na věšák,
Bela Lugosi je mrtvý.
Netopýři opustili zvonici,
oběti vykrvácely,
rudý samet lemuje černou krabici,
Bela Lugosi je mrtvý.
Nemrtvý, nemrtvý, nemrtvý...
Panenské nevěsty v průvodu (u) jeho hrobky,
rozházené květy zvadnou časem,
zbavené mrtvolných kvítků,
sám v potemnělém pokoji,
hrabě,
Bela Lugosi je mrtvý.
Nemrtvý, nemrtvý, nemrtvý...