Jaromír Nohavica

Jarka Nohavicu (7.6.1953) poslouchám už dobrých pětadvacet let. Na tom nemůže změnit vůbec nic, ani tzv. udavačská aféra. Člověk, který skládá takové písničky a píše tak nádherné texty, podle mě nemůže být zlý. V těch písních je všechno, co je i v člověku... lidskost a emoce, ironie i smutek, radost i žal. Jsou veselé i smutné, nutí k zamyšlení.

Jaromír pochází z Českého Těšína, nyní žije v Ostravě, ale to asi všichni dobře víte, v některých svých písničkách používá ostravské nářečí. Kromě svých vlastních písní zpívá i překlady ruských písničkářů Vladimíra Vysockého či Bulata Okudžavy. Také zhudebnil některé z básní Petra Bezruče.

Jaromír Nohavica vedle své písničkářské dráhy překládá rovněž do češtiny Mozartovy opery a např. píseň Marie Rottrové "Lásko voníš deštěm" otextoval rovněž on.

Dnes chci připomenout několik jeho krásných písní, které mě provázejí životem.

První z nich je Petěrburg z desky Divné století. V klipu možná poznáte Karla Plíhala. Ti dva spolu velmi často spolupracují, objevili se bok po boku i v Zelenkově filmu Rok ďábla společně se skupinou Čechomor, jejíž melodie ve filmu rovněž zazněly. Rok ďábla je unikátní mix dokumentu a mystifikace.

Z desky Darmoděj (1988)  je druhá píseň - Zítra ráno v pět

Mařenka je z desky Babylon z roku 2003.

Sarajevo - další Jarkova trochu posmutnělá, ale krásná. Píseň vyšla roku 1996 v albu Divné století.

Kometa - najdete ji na desce Osmá barva duhy a vyšla v roce 1989

Ostrava - album Babylon (2003)

Z téže desky je i písnička Převez mě, příteli

A nyní jedna tak trochu vánoční z desky Moje smutné srdce - Maria panna

Myš na konci léta - Darmoděj

Krajina po bitvě - Darmoděj (1988) - jedna z mých opravdu nejoblíbenějších