25. července se naší kočičce Barunce narodily tři potomci. Stihla totiž zabřeznout dřív, než jsem se s ní dokopala k veterináři na kastraci. Je to mladá maminka, rok jí bude teprve 15.září. Ani se mi nezdálo, že by se kdy mrouskala. No, asi si to, holka, odbyla diskrétně někde v soukromí. Kocouři se u nás na dvorku ale vyskytovali poměrně často a v hojném počtu. Otec je tedy dost nejistý.
Koťátka se narodila v pondělí, venku v trávě, pod tújkou. Chudinka Barča si asi myslela, že tam budou pěkně v suchu. To byl ale omyl. Hned v úterý se rozpršelo a já jsem v práci pořád musela myslet na to, jak tam chudinky nastydnou... Čekala jsem, jestli maminu napadne přinést dětičky domů, do sucha.
Napadlo. Když jsem dorazila domů z noční, uvařila si čaj a usedla na chvíli k pc, přinesla jedno koťátko. To černobílé. Položila mi ho k nohám, koukala na mě a mňoukala, jako by říkala: "Opravdu jsem tě nechtěla se svou rodinkou obtěžovat, ale mým dětem je zima a pláčou. Mohla bych s nimi do tepla?"
Vyklidila jsem jim spodní skříňku v pokojíčku, kde je teď stejně většinou pusto, vystlala ji chlupatou dekou a to koťátko jsem tam položila. Dvířka jsem nechala pootevřená, aby měla rodinka soukromí. Barča si tam vlezla a zřejmě se jí to zamlouvalo. Říkala jsem si, jestli nemá jen to jedno kotě, když si tam tak hověla a k ničemu dalšímu se neměla.
Ale když se pak probudila a nakoukla do toho kočičího bytečku, už tam byla všechna tři koťátka. Každé jiné. Jedno po mámě, druhé černobílé a to třetí taky strakaté, ale do rezava.
Dneska je jim týden. Pěkně papají, spinkají a skoro vůbec nepláčou. Myslím, že se jim daří dobře.
P.S. To zrzavé vypadá na kluka. Zbylé dvě budou asi holky, ale to je jen předběžný odhad :-)