Už jen několikrát v roce, při mimořádných příležitostech, rozezní se srdce Štěpána a Marie, zvonů kouřimských. Jsou umístěny v unikátní renesanční zvonici,vybudované roku 1525 italským mistrem Filippem. Její silueta, společně s opodál stojícím arciděkanským gotickým kostelem svatého Štěpána tvoří ze všech stran dobře rozpoznatelné panorama Kouřimi, "zapomenutého města". Je to tak, málokdo z dnešních současníků tuší, kde vlastně leží a jakou pohnutou minulost v sobě skrývá toto kdysi honosné a hrdé královské město.
Štěpán a Marie patří bezesporu mezi velká lákadla pro turisty. Tyto barokní zvony, zhotovené roku 1671 mladoboleslavským mistrem Janem Pricqueyem, jsou poslední z původních pěti, které kdysi vyzváněly do kraje. Největší z nich, Václav, byl po svém poškození v roce 1808 prodán k přelití do Chrudimi. Menší Apolena a nejmenší Umíráček byly zrekvírovány ( zabaveny pro válečné účely) v první světové válce.
Umíráček jako jediný z nich visíval v tradiční poloze, srdcem dolů. Ostatní čtyři byly zavěšeny vzhůru nohama (princip vysokého točení) a do pohybu se uváděly šlapáním na pedály. Takováto technická kuriozita je kromě Kouřimi k vidění už jen v Rovensku pod Troskami.
K této zvláštnosti se váže pověst, vysvětlující zavěšení kouřimských zvonů:
Stalo se to prý v období vlády krále Ferdinanda I. Habsburského. Město Kouřim se zapojilo do stavovského povstání proti panovníkovi a odmítlo poskytnout finanční podporu válce, kterou vedl králův bratr, císař Karel V.
Ferdinand kouřimské potrestal konfiskací pozemků a stanovením vysoké pokuty. Když ale zanedlouho potom Kouřimí projížděl, hrdí konšelé odmítli vyzvánět na královu počest.
Uražený panovník prý tehdy prohlásil: "Když mlčely při mém příjezdu do Kouřimi, ať tedy mlčí jednou provždy!" Nařídil obrátit zvony srdci vzhůru, aby bylo znemožněno jejich použití.
Jenže měšťané se nenechali zlomit. Dali přestavět zvonovou hranici tak důmyslně, že i když zvony zůstaly viset obráceně, přesto se na ně zvonit dalo!
