Jdeme se projít...

Počasí se opět umoudřilo a po několika deštivých dnech vykouklo sluníčko. A snad aby dohnalo zameškané, svítilo a hřálo jako o život. Vzala jsem tedy zase jednou foťáček a vyrazila do terénu s úmyslem zvěčnit pro vás trasu jednoho z mých nejoblíbenějších procházkových okruhů. Patří k těm kratším, neboť jsem se cestou stavila pro naši babču, abych ji taky vytáhla na čerstvé povětří. Pokoušel se o ni před nedávnem nějaký moribundus, tak jsem ji nechtěla moc zatěžovat. Na druhou stranu Betyna, její fenka, by zase zátěž potřebovala jako sůl. Je poněkud vypapanější, protože jí páníčkové nedokážou nic odepřít! Co já se už kvůli tomu narozčilovala. Jako když hází hrách na stěnu...

No nic, řekla jsem si tedy, že tuhle procházku zdokumentuju chronologicky, poslední vložené fotky byly trochu mišmaš a taky z různých časových období. Takže jestli jste je někdo viděl, asi pro vás tyhle nové nebudou ničím zvláštní. I když se taky říká: "Opakování - matka moudrosti", takže kdoví :-)

Bydlím v ulici hned vedle náměstí, takže tahle ulička je taková spojovací. Z našeho Nového města jich takových směřuje na náměstí hned několik.

Tahle je jen kousek vedle a ta bílá budova naproti je muzeum. V domě s věžičkou vlevo je samoobsluha. Mám to kousek.

Muzeum v plné kráse.

Na náměstí nebývá moc velký ruch, snad jenom když se pořádá nějaká akce...

To už jsem vyzvedla babču s Betynou a můžeme vyrazit směr Stará Kouřim.

Ten útvar hned naproti je pomník Prokopa Holého, husitského vojevůdce. Tady blízko jsou totiž Lipany, taky tam musím zase jednou vyrazit, vede odtamtud do Kouřimi pěkná cesta lesem. Tenhle pomník tvoří několik hrubě opracovaných balvanů. Zapomněla jsem ho vyblejsknout zblízka :-(

Kostel svatého Štěpána už znáte z předešlých článků, ale jak jdu kolem, nikdy neodolám.

Není to krása? Ti lidé v tom XIII.století byli ale šikovní, co?

 Tady mě babča trochu předeběhla. Ráda mi leze do záběrů :-) To jsou schody od kostela do Podskalí.

Jeden z domečků, které lemují cestu dolů ke Kouřimce.

Tenhle pejsek tam jen tak seděl a díval se na nás a i když ho Betyna provokovala, zachoval stoický klid.

 Kolem mlýna k mostu přes Kouřimku.

Další mlýn, tentokrát hned u potoka. Vlevo nějaká stodola.

No a už jsme skoro v přírodě. Že je to kousek?

No a tady u bývalého lomu se turistická trasa rozdvojuje do okruhu po hradišti Stará Kouřim. My zvolily cestu k Lechovu kameni, tudíž vzhůru do kopce.

 Není to zas tak hrozný kopec, jen tak aby se neřeklo...

Lechův kámen je odtud kousek, co by kamenem dohodil. Vpravo i vlevo jahodová políčka, kam se chodí na samosběr.

Kouřim jsme nechaly za zády.

 Byly docela dramatické mraky.

Nějací turisté se skoro do krve dohadovali o tom, jestli je tohle třešeň nebo višeň. Moc jsem jim neporadila.

Minuly jsme Lechův kámen a jdeme pořád mírným kopcem k prvnímu z několika remízků. Někdy se v nich hraje paintball.

Ještě jedno ohlédnutí. Panorama skromné, ale naše...

A pak jsme narazily na pana malíře, který ten pěkný pohled právě přenášel na plátno.

Potom pořád tou cestou mezi loukami ke kapličce. Ta je z téhle strany schovaná mezi stromy.

 Nakoukneme dovnitř...

 Malá barokní  kaplička svatého Víta na místě, kde byla v minulosti akropole.

 Od kapličky cestou dolů na cestu, která nás přivede k Lecháči z druhé strany.

 Směrem ke Kolínu začíná rovná krajina.

 Tak tohle je zahrada u jatek. Pase se tam stádo nějakých jelenů, ale jsou daleko. Chudáci, kdoví, jak skončí...

 A už jsme zase tady.

 Zase ta višeň hrušeň a nějaký turista v baretu...

U mostu jsme to vzali ještě cestičkou podle potoka, aby se Betyna mohla trochu osvěžit. Vždy si dává velký pozor, aby si nenamočila záda.

 Tyhle dva stromy mám ráda...

 Pejsek pořád na svém stanovišti.

 A zase kolem kostela, zase musím fotit.

 Renesanční náhrobky bohatých měšťanů a nižší šlechy byly původně v podlaze uvnitř kostela. Třináct z nich bylo v roce 1905 osazeno zvenčí na jižním a severním průčelí .

Jeden z bočních vchodů.

 Hlavní vchod do kostela.

 Dveře na zvonici.

 Pohled od muzea.

 Tato tabule je umístěná na budově muzea.

 A na závěr jeden z měšťanských domů na náměstí. Pokud je vám povědomý, asi jste viděli seriál "Bylo nás pět", kde v něm bydlel Péťa Bajza.

Přeji vám krásný slunný víkend a spoustu báječných zážitků :-)