Poutník staletími

Pro hraběte Saint Germain

Kolikrát svět se od počátku věků
kolem své osy zvolna otočil?
Kolikrát minuls Cháronovu řeku?
Kolik svých životů ty už jsi vlastně žil?

                       
Viděl jsi lesk a slávu faraonů,
zažil jsi zmar a slavných říší pád.
Plameny nad Římem a dunivý pláč zvonů,
když černou smrt už nešlo oklamat.

Planoucí hranice a trýzeň heretiků,
to církev s ďáblem síly spojila.
 A v žáru plamenů, v soumraku starých zvyků,
prastará bohyně svou hlavu sklonila.

Točí se svět, čas neúnavně plyne,
mění se všechno, co se změnit dá.
Smrtící nástroje tak nahradily jiné,
a na mučidlech sténá příroda.

Viděl jsi mnoho na své dlouhé pouti,
kam ještě dál tvé kroky mohou vést?
Což, Bože, srdce tvé nic nezarmoutí?
Proč viníky tak zřídka stihne trest?


Dlouhá je cesta tvá,co staletími běží,
jsi stále víc a více znavený.
Na místě ani době nezáleží -
- člověk se totiž nikdy nezmění!