Přicházejí...

Tahle básnička není tak docela "ze šuplíku", je celkem čerstvá...

Nehybná silueta...
snad je smyslů klam.
Je všude kolem
hustá bílá tma.
Nahoru, dolů
a do všech možných koutů
ticho se zvolna
sem tam přelévá.
V něm jenom tušíš,
že přicházejí, jsou tu...
ti, které oči tvé už
spatřit nemohou.

Když přicházejí, jdou...
v takových chvílích
je rozum zahálčivý.
Chladivé objetí
hebkého polosvěta
tvé fantazii
poootvírá dveře.
Za nimi vzápětí
nehybná silueta
tajemné bytosti...
či šípkového keře?

Jsou chvíle,
kdy tohle význam ztrácí.
Protože oči nevidí
to, co by vidět měly.
Co krouží nad tebou,
už dávno nejsou ptáci...
Drží tě za rukáv
snad obyčejné trny?
Nebyl jsi opatrný
v mlhavých pustinách.
Proto teď přicházejí, jdou
sem mlčenlivé stíny.

Nohy ti zkameněly...